Inšpirácia pre uplatnenie sa v živote v chýbajúcej profesii so zaručenými zákazkami do dôchodku
Konzervatoř a střední škola Jana Deyla v Praze (KJD) je internátní škola, která odedávna vychovává ladiče a docela značná část z nich vždy byla ze Slovenska. Dokonce někteří z nejlepších ladičů působících v Praze byli Slováci – pánové Melicher, Vanyo a Sokol. Na ladění se dřív hlásilo dost nevidomých lidí. Vycházelo to také ze spolupráce se Střední internátní školou pro slepce v Levoči. Dnes je na KJD nevidomých a zrakově postižených jen asi 20%. Je to proto, že hendikepovaní lidé dříve neměli tolik šancí se uplatnit a „Delák“ byl jediným místem svého druhu, kdežto dnes je uplatnění těchto lidí nesrovnatelně pestřejší.
Vedle ladičského oboru se nám podařilo před čtyřmi roky zřídit obor „Klavírník“. Jedná se v tomto případě o studium pro lidi perfektně vidící, protože složité opravy klavírů nelze dělat poslepu. Je to příležitost nejen pro chlapce, ale i pro dívky. Vzniklo to z mé iniciativy, když jsem převzal Kruh klavírníků a varhanářů a zjistil jsem, že škola v Hradci Králové neprodukuje už skoro vůbec žádné klavírníky a ten stav trvá už dost let. Kdybychom byli něco neudělali, ještě bychom se sami dožili toho, že nemáme nikoho, kdo by se opravami klavírů a příbuzných nástrojů zabýval!
V současné době se paní ředitelka Mgr. Stanislava Lustyková snaží o změnu střední školy na pětiletý učňovský obor s maturitou, neboť legislativa studijních oborů povoluje max. 15 hodin týdně na dílně, což je pro tyto obory – ladič i klavírník – málo. Kdežto při učňovském oboru lze kombinovat např. týden v dílně s týdnem ve škole. My, jako Kruh klavírníků a varhanářů z. s. a já jakožto předseda poradců paní ředitelky ji v tomto podporujeme jak můžeme.
Situace na Slovensku, pokud se týče ladičů a klavírníků, je o dost horší než u nás, v podstatěje tam ten obor na vymření. V ČR je řekněme 300 lidí v oboru na volné noze a dalších 300 lidí ve dvou klavírních fabrikách. Na Slovensku, podle mého odhadu, se tímto oborem zřejmě nezaobírá více než než 50 lidí. Co je ale horší, že se na Slovensku zatím nenašel nikdo, kdoby vzal budoucnost oborů ladič a klavírník na svá bedra.
Před časem mi napsala pí Bajuszová, vedoucí klavírního oddělení na VŠMU v Bratislavě, zoufalý dopis v němž žádá o radu, kde má vzít klavírní techniky. To jsem již dávno věděl od kolegy Šulce ze Spišské N. Vsi, jak je situace v oboru bezútěšná. Oslovil jsem proto kolegy ze Slovenska (nevím samozřejmě, zda se to ke všem dostalo), zdali s tím nemohou něco udělat, třeba se k nám (ke Kruhu klavírníků, varhanářů) přidat.Jedná se především o výchovu dorostu. Dva kolegové se k nám přidali, a sice Tomáš Legard z Nitry a Miro Kováč, který operuje v Bratislavě a okolí. Tomáš mi poskytl kontakt na Vás.
V praktické rovině mi jde o to, aby se žáci na slovenských základních školách, základních uměleckých školách a středních školách a konzervatořích vůbec dozvěděli, že mohou studovat zdarma tyto obory v Praze. Uplatnění absolventů je veliké. Pian, která je potřeba ladit a opravovat je obrovské množství, institucí, které se bez toho neobejdou, jakbysmet.
Na závěr bych chtěl dodat takové povzbuzení. Když jsem s tím před pěti lety přišel, kolegové brblali, že mladá generace je taková a onaká a že se obor stejně nepodaří zachránit. Angažovali jsme ty nejlepší odborníky jako kantory na Deylově konzervatoři a dnes máme v maturitním ročníku 2, ve třetím 2, ve druhém 4 a v prvním 3 učedníky klavírničiny a letos jich přišlo ke zkouškám 6. Ladičů je na škole 13 a na zkoušky přišlo také 6 adeptů. Tendence je tedy vzrůstající, poněvadž už se to rozkřiklo.
Musím ještě podotknout velmi důležitou věc. Vystudovat ten obor zdaleka nestačí. Člověk potom musí jít na aspoň 5 let k někomu na vyučenou. Děti a jejich rodiče tedy musí vědět dopředu, že výstupem z „Deyláku“ není hotový člověk. To v žádném případě není. Problematika klavírů je obrovská a bez podpory dílny, kde je pár mistrů na jednotlivé specializace, kteří do detailu ovládají opravu pianin a křídel mechanicky, opravu povrchů, ladění a další finesy, nelze s vlastní kvalitní praxí vůbec začít. Základní zkušenosti v praxi může adept v ČR získat ve firmách Petrof, Bechstein v Hradci Králové, nebo asi ve třech českých dílnách, které bych doporučil. Na Slovensku, pokud se nepletu, jedinou pořádně vybavenou klavírnickou dílnu má pan Pavol Tima v Bratislavě, ovšem je otázka, zdali by byl ochoten přijímat učedníky. Ale není daleko do Rakouska nebo do Polska, kde by se pár dobrých dílen také našlo.
Budeme rádi, když nám pomůžete s informováním veřejnosti na Slovensku. Z potůčku semůže stát řeka.
Zdraví Vás
Jakub Zahradník
předseda KKV
